Vznik samostatného Československa přinesl volání po změnách i do konzervativního prostředí římskokatolické církve. Ta byla jednou z hlavních opor rakouského mocnářství, už před válkou se ale mezi českými kněžími objevovaly hlasy požadující určité reformy a i když po roce 1918 ještě zesílily, neshledaly se s úspěchem. Skupina reformních katolických kněží proto nakonec v lednu 1920 založila novou Československou církev, která měla být církví státní a umožnit návrat k slavné husitské tradici českého národa.
